Hrad Šostýn nechali pravděpodobně na konci 13. století vystavět Hückeswagenové, kterým patřily tou dobou i hrady ve Starém Jičíně a Hukvaldech. Právě s těmito hrady má Šostýn stavebně mnoho společného. Z věže Šostýna bývalo prý možné dohlédnout až na věž hradu Štramberk, nejbližšího strategického bodu soustavy opevněných sídel strážců Moravské brány.

Hrad Šostýn sloužil olomouckému biskupství a často byl udělován v léno feudálům. Dlouhého trvání ovšem hrad Šostýn neměl - na počátku 15. století byl obléhán polským vojskem a kolem roku 1420 byl dobyt vojskem biskupským. Hrad Šostýn byl následně předán právoplatnému majiteli, ale v hrozivém stavu. Vypálený a pobořený hrad již nebyl opravován a od té doby chátral.

Během 19. století se panství ocitlo ve vlastnictví zemanského rodu Rašků, kteří zde nechali vystavět továrnu na hrnčířský provoz - a ke stavbě byl využit stavební materiál ze zříceniny hradu Šostýn. Netrvalo dlouho, pouhých třicet let, než byly zbytky hradu v podstatě srovnány se zemí.

Historie zříceniny hradu Šostýn touto záhubou naštěstí nekončí. Sice z původní stavby zůstalo skutečně jen torzo, ale díky archeologickému výzkumu v minulém století bylo odkryto jádro hradu i četné archeologické nálezy. Mezi nimi například Šostýnská venuše - soška ze slonoviny, kterou dnes najdete umístěnou v expozici muzea Fojtství. Šostýnská venuše je zajímavá zejména ztvárněním tváře, ve které jsou patrné egyptské vlivy. To, jak se na hrad Šostýn tento výtvor dostal, dodnes není známo.