Rozsáhlý hrad Lukov vznikl pravděpodobně v první polovině 13. století. Krátce byl v držení královské koruny, s jistotou víme o českém králi a římském císaři Karlu IV.

Během své historie byl hrad Lukov několikrát obléhán - třeba uherskými vojsky krále Matyáše Korvína, kteří tehdejší sídlo Šternberků dobyli a vypálili. Významné poškození hradního opevnění dalo podnět k přestavbě a dalšímu rozšíření hradu. Tehdy zřejmě vzniká tzv. dolní hrad s věží zvanou Svatojánská.

V době stavovských povstání proti rakouskému císaři stál hrad Lukov, tehdy v držení Albrechta z Valdštejna, na straně císaře Ferdinanda II. Proto Albrecht nejprve o hrad během konfiskace ze stran moravských představitelů přišel, aby mu byl majetek následně po bitvě na Bílé hoře navrácen. Tím ovšem příběh povstání nekončí.

Hrad Lukov se v následné době třicetileté války stal centrem protihabsburských povstání místního valašského obyvatelstva. Veškeré snahy ovšem přišly vniveč - to už na české země pochodovali švédští vojáci, kteří plenili a vyrabovali snad vše, co jim stálo v cestě. Hrad Lukov získali bez boje roku 1643 a když o pár měsíců později odcházeli, hrad vyrabovali a vypálili. Na obnovu tak rozlehlého hradu již nezbyly finance, střídal se v rukách různých majitelů, ovšem v jeho komnatách se již nikdo trvale nezdržoval.

Jak to tak u opuštěných hradů bývá, stal se i Lukov zdrojem levného stavebního materiálu pro stavbu panských budov v podhradí. Záchranu této cenné památky mají na svědomí členové Hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova. Díky dobrovolníkům se hrad Lukov nakonec neztratí v propadlišti dějin, ale bude zachován pro další generace. I dnes je hrad Lukov připomínkou toho, jak významný a rozlehlý gotický skvost to svého času býval.