Raně barokní nový zámek v Hořovicích byl postaven hrabětem Janem Františkem Bruntálským z Vrbna v první polovině 18. století. Právě Jan František získal celé panství Hořovice sňatkem s dcerami Bernarda Ignáce z Martinic - nejprve s Marií Alžbětou a poté s její sestrou Terezií Františkou.

Hořovice mu tehdy připadly i se starým zámkem, jehož historie sahá až do 13. století. Původní zámek, dříve středověký hrad, ovšem nemohl sloužit tehdejším šlechtickým nárokům. Nebylo zbytí, starý zámek zůstal využíván úředníky a o kousek vedle si Jan František nechal pro sebe postavit zámecké sídlo jak se patří.

Posledním majitelem zámku Hořovice byl hrabě Jindřich z Hanau–Schaumburgu, který se na konci první světové války přihlásil o dědictví po knížatech z Hanau. Ti vymřeli v přímé linii a tak zámek Hořovice i s přilehlými velkostatky připadly československému státu. Soudní spor se státem ovšem Heinrich vyhrál.

Ze zámku se hrabě Schaumburg ale neradoval dlouho. Za druhé světové války odešel bojovat za Wehrmacht a následně padl do zajetí v severní Africe. Domů se už nevrátil. Jeho manželka Marie Terezie Fuggerová zůstala na zámku Hořovice v domácím vězení až do roku 1945, kdy se jí podařilo odcestovat do Rakouska.

Poté na zámku Hořovice sídlil štáb Rudé armády a došlo k jeho vyrabování. Během desítky let se zámek Hořovice dostal do havarijního stavu, byť o něj pečovala státní správa se snahou využít toto výjimečné místo ke kulturnímu životu. To se s větším úspěchem povedlo až v 80. letech, kdy byly postupně zpřístupňovány nové a nové zrekonstruované prostory s tématickými expozicemi.

Dnes je Státní zámek Hořovice veřejnosti přístupný a nabízí tři prohlídkové okruhy, kromě soukromých prostor také expozici hraček malých aristokratů. V zámeckém parku se nachází sochařská výzdoba z dílny významného umělce Matyáše Bernarda Brauna. Jedná se o Herkulovu bránu v čele zámku Hořovice a také Sluneční bránu u vstupu do zámeckého areálu.