Původně gotický opevněný kostel sv. Petra a Pavla z konce 13. století byl v 16. století na popud Floriána Gryspeka přestavěn v renesančním stylu. Spolu s tím byla k jižní straně kostela přistavěna velká kaple s kryptou, která sloužila jako rodinná hrobka.

Rodinná hrobka Gryspeků

V kryptě se pohřbívalo až do roku 1620, poté byla uzavřena a těla zde pochovaná byla mumifikována. Uzavřená hrobka byla takto uchráněna před rabováním během třicetileté války, ovšem po jejím znovuotevření roku 1666 zůstala napospas zájmu zvědavců.

Rodinnou hrobku kostela sv. Petra a Pavla nechal otevřít opat plaského kláštera, aby využil cínové rakve nebožtíků k roztavení a výrobě kostelních varhan. Mumifikovaná těla zůstala pouze v dřevěných rakvích a přitahovala zájem lidí. A tak se stalo, že mumie byly poškozovány, jejich cennosti i části těl byly postupně odnášeny jako suvenýry. Více než dvě staletí byla hrobka ponechána bez dozoru. Mnohé se tak z těl nedochovalo, což v podstatě znemožnilo jejich identifikaci.

Na konci 19. století byla hrobka na popud patronky kostela Pauliny Metternich znovu uzavřena, těla členů rodu Gryspeků byla uložena do nových rakví se skleněnými příklopy. Mezi celkem 14 uloženými těly se nachází i Florián s manželkou Rosinou.

V kostelní kapli Nejsvětějšího srdce Páně vznikla expozice rodu Gryspeků. Ta se nachází přímo nad hrobkou s mumiemi. Do opravené hrobky je možné nahlédnout pouze přes skleněné dveře, aby byl zachován klid a pieta za mrtvé i mikroklima krypty.