První písemná zmínka o Holašovicích pochází z roku 1292, kdy je král Václav II. věnoval klášteru ve Vyšším Brodě.

Původní usedlíci byli české národnosti, ale v letech 1520-21 zasáhla jižní Čechy morová epidemie, která vyhladila téměř celou vesnici. Holašovice byly poté dosídleny poddanými vyšebrodského kláštera, kteří byli převážně německé národnosti. Ti zde žili až do konce druhé světové války, po jejímž konci došlo k odsunu všech německých obyvatel a vesnice zůstala takřka vylidněná.

Morové hrůzy i poválečný odsun ovšem přispěly i k něčemu dobrému - Holašovice si totiž díky tomu zachovaly svou unikátní podobu dodnes.

Nikde jinde není pohromadě tolik malebných a bohatě zdobených štítů, jako právě v Holašovicích. Tato venkovská architektura založená na barokních, rokokových a klasicistních prvcích ve vesnickém prostředí vytváří téměř pohádkovou atmosféru.