Židovská čtvrť v Třebíči

První Židé se v Třebíči pravděpodobně usadili hned po zbudování benediktinského kláštera v roce 1101. Ovšem písemný doklad o tom, že v Třebíči Židé pobývali, pochází až z roku 1338.

Roku 1723 nařídil tehdejší třebíčský pán Jan Josef z Valdštejna zbudovat ve městě židovské separované gheto. Židé byli přesunuti do vymezené části města (Zámostí) a bydlet jinde jim bylo zakázáno. Křesťané, kteří v této čtvrti bydleli, museli své domovy vyměnit s Židy z jiných částí města a ti se museli přesunout sem.

Židovská čtvrť se nemohla rozšiřovat, takže domy zde rostly do výšky, nebo byly stavěny na zahradách a dělily se mezi rodiny na domovní díly. Tak tomu bylo až do roku 1848, kdy Židé získali právo se opět volně stěhovat do jiných částí města.

Osudnou se třebíčským Židům stala nacistická okupace. Před druhou světovou válkou bylo v Třebíči asi 300 židovských obyvatel. Z koncentračních táborů, kam byli deportováni, se jich však vrátilo jen několik a židovská komunita zde zanikla.

Dnes je Židovská čtvrť (Zámostí) jednou z mála kompletně dochovaných židovských čtvrtí mimo území Izraele. V roce 2003 se tak díky své architektonické hodnotě dostala na prestižní seznam památek UNESCO.

Židovská čtvrť v Třebíči je volně přístupná, vede tudy naučná stezka a nejdůležitější domy jsou označeny. V informačním centru v Zadní synagoze je také možné domluvit prohlídku židovské čtvrti s průvodcem anebo prohlídku Zadní synagogy spolu s domem Seligmanna Bauera.