Roku 1468 Třebíč napadl uherský král Matyáš Korvín. Pro město znamenal jeho vpád pohromu a ušetřena tehdy nebyla ani horní část městské věže. K jejímu rozbourání, o které se uherské vojsko snažilo tím, že věž podkope, však nedošlo. Zabránily tomu pevné základy a silné, dobře zbudované zdi.

Věž byla od té doby znovu několikrát poškozena požáry a vichřicemi. Nejničivější byl požár roku 1822, při kterém lehla popelem většina města a část věže nad ochozem se tehdy zřítila.

Kvůli chybějícím financím byla poté na věž dostavěna pouze nízká šindelová střecha, která na věži vydržela až do roku 1862. Tehdy město Třebíč přikročilo k opravě věže, která tak získala dnešní podobu.

Věž původně stávala zcela odděleně od kostela sv. Martina. Ke spojení věže s kostelem došlo až v roce 1716, kdy probíhala rozsáhlá stavební úprava Svatomartinského chrámu.

V úrovni ochozu věže je také umístěn byt, který obýval městský hlásný či věžník. Tím posledním byl Bohumil Čecháček, jehož vdova bydlela na věži až do roku 1956.

Zajímavé jsou i věžní hodiny. S průměrem ciferníku 5,5 metru a výškou číslic 60 centimetrů, patří totiž k největším hodinám na evropském kontinentu.