V době Karla IV. hrad patřil mezi nejhonosnější šlechtická sídla, během třicetileté války byla však Okoř dobyta a značně poškozena.

Noví majitelé, tuchoměřičtí jezuité, kterým hrad na sklonku války věnoval významný politik hrabě Jaroslav Bořita z Martinic, jej pak barokně upravili a používali ho jako své letní sídlo.

Když roku 1773 papež Klement XIV. zrušil jezuitský řád, nechal správce hradu strhnout střechy a rozprodávat materiál. Tím odstartovala zkáza hradu Okoř a jeho postupná přeměna v malebnou zříceninu.

Kromě věže se dodnes dochovaly jen napůl zřícené hradní stěny.