O pokladu ukrytém na Okoři

To, že se na hradě Okoř nalézá velký poklad, se traduje již několik staletí. Nejstarší známí hledači pokladů kopali pod Okoří již v roce 1456. Pod hradem se také údajně nacházelo několik podzemních chodeb, které jsou dnes zasypány. Pokud je tedy pověst o hradním pokladu pravdivá, tak tam někde skrytý poklad leží dodnes. Anebo jeho nálezce již mlčí navždy.

Dívka ve věži

Věž hradu Okoř by mohla vyprávět také jeden příběh o nešťastné lásce. V dobách dávných žila tu krásná dívka Juliana, dcera hradního pána rytíře Sukoráda. Juliana byla dívka na vdávání, a tak její otec zval mladé rytíře a šlechtice na hrad Okoř, aby se dvořili mladé slečně.

Ovšem týdny a měsíce ubíhaly, a Juliana stále nepřijala ani jednu z četných nabídek sňatku. Sukoráda to velmi trápilo a snažil se Julianě domluvit. Marně. Až jednoho dne Sukorád přišel na pravý důvod Julianiny tvrdohlavosti - své srdce již dala jinému, a to neurozenému mlynáři Vnislavovi. Sukorád musel okamžitě tvrdě zakročit a svou dceru proto uvěznil v hradní věži.

Nešťastná dívka proplakala dny a noci, než se Vnislav dozvěděl o jejím hrozném osudu. Nelenil a okamžitě se vydal ji z věže vysvobodit. Zdatný muž vyšplhal vysoko na hradní věž, přepiloval mříže a spolu s Julianou už pod rouškou tmy uháněli na koních vstříc svobodě. Osud jim ovšem přichystal smutný konec. Mladí milenci byli velmi záhy dopadeni v nedalekém lese a rozzuřený Sukorád svou neposlušnou dceru i jejího milého zastřelil kuší. Až po chvíli si uvědomil, co hrozivého způsobil. To už ale bylo pozdě.

Sukoráda tížily výčitky natolik, že nechal na tomto místě postavit pomník a nakonec zde dožil ve své chýši jako poustevník. Jeho duše nikdy nedošla klidu a prý dodnes bloudí v okolí hradu, trýzněn vlastním svědomím.