Na zalesněném a těžko přístupném skalním ostrohu vyrostl ve 13. století hrad Vízmburk, jeden z prvních sídelních hradů na východě Čech své doby. Hrad byl strategicky vybudován na bývalé obchodní stezce vedoucí z českého království do Kladska.

Vízmburk píše historii krátkou, ale zato celkem neobvyklou. Husitskou revoluci sice přežil, avšak doplatil na svého majitele Jiřího z Dubé a Vízmburka, který se spolu s dalšími posádkami okolních hradů aktivně účastnil loupeživých výpadů. To se samozřejmě nelíbilo jejich slezským sousedům. A byli to právě oni, kdo nakonec rozhodli o konci Vízmburka. Knížata a měšťané z Lužice a Slezska si odpustili vojenskou výpravu proti svým nepřátelům, ale celkem netradičně se rozhodli pro jinou strategii. Roku 1447 totiž tyto problematické hrady odkoupili a nechali je pobořit. Tak se naplnil i osud hradu Vízmburk.

Zde bychom mohli příběh hradu Vízmburk ukončit, nebýt archeologa Antonína Hejny, který s výzkumným týmem na onom zalesněném pahorku roku 1972 znovu odkryl torzo kdysi obávaného hradu, jenž do té doby žil už jen v lidových povídačkách.

Unikátní objev byl většího rozsahu, než se archeologové domnívali, a tak odkrývání a zkoumání trosek probíhalo až do roku 1984. O záchranu a zpřístupnění této cenné památky, včetně vytvoření trvalého zastřešení hradu, se postaralo Sdružení pro Vízmburk. Zřícenina hradu Vízmburk tak byla poprvé trvale otevřena veřejnosti v květnu 2021. Zřícenina hradu Vízmburk dnes leží na oblíbené turistické stezce mezi Červeným Kostelcem a Babiččiným údolím v Ratibořicích.