Zámek Orlík nad Vltavou

Od strážního hrádku až po majestátní zámek

Zámek Orlík nebyl vždy monumentální stavbou. Původně se jednalo o strážní hrádek a pevnost, která byla vystavěna na skále nad hlubokým údolím Vltavy, jenž je dnes zatopeno přehradním jezerem. Zprvu se jednalo o královský hrad, založený pravděpodobně Přemyslem Otakarem II., který ze své vysoké perspektivy strážil obchodní cesty.

Na půdě hradu a zámku Orlík se vystřídala celá řada významných rodů, mezi nimi třeba Zmrzlíkové ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové a Schwarzenbergové. Právě poslední jmenovaní jsou majiteli zámku Orlík dodnes.

Schwarzenbergové na zámku Orlík

Rod Schwarzenbergů zdědil zámek Orlík v roce 1719, ovšem jako své sídelní místo si jej zvolil až o téměř sto let později. Tehdy totiž díky existenci dvou mužských potomků došlo k rozdělení rodu na dvě rodové větve. Starší větev, reprezentovaná knížetem Josefem, sídlila na Hluboké. A druhorozený syn Karel Filip Schwarzenberg si zvolil jako své sídlo Orlík. Poté následovalo období velkých změn a přestaveb, během kterých zámek Orlík získal svou současnou podobu.

Schwarzenbergové o zámek Orlík přišli hned dvakrát. Poprvé po obsazení Československa nacistickým Německem, kdy se tehdejší majitel zámku Karel VI. Schwarzenberg i přes ohrožení veřejně hlásil k české národnosti. Na jeho majetek poté říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu. Karel VI. se i nadále angažoval v boji proti nacismu. Po válce mu sice majetek byl navrácen, ale pouze na krátkou dobu - tedy do nástupu komunistického režimu. Schwarzenbergové vlivem těchto událostí odešli do rakouského exilu.

Zámek Orlík dnes

Většina interiérů zámku Orlík zůstala ve stavu, ve kterém je při svém rychlém odchodu zanechali, a tak jsou dodnes věrohodnou ukázkou životního stylu šlechty v 19. a první poloviny 20. století. Majetek byl Schwarzenbergům navrácen v restitucích až v roce 1992. Současným majitelem zámku je Jan Nepomuk Schwarzenberg, syn nedávno zesnulého knížete Karla VII. Schwarzenberga. Zámek Orlík je tak sice v soukromých rukách, dveře pro veřejnost ovšem zůstaly dodnes otevřeny.