Klášter Kladruby

Klášter Kladruby byl založen knížetem Vladislavem I. již v roce 1115. Do té doby nekolonizovaná oblast, nacházející se v pohraničí knížecích Čech, se tímto aktem začala rychle osidlovat. Právě benediktýnský klášter se podílel na budování vesnic a cest.

Ve 14. století se tak stal významným a bohatým centrem celého regionu. Politická situace mu ale nepřála - bylo to období sporů, zapříčiněné kontroverzním dvojpapežstvím, jež výrazně oslabovalo církev. Tehdejší král Václav IV. toho chtěl využít a církev co nejvíce podřídit královské moci dosazením svého věrného biskupa, jež by mu tímto byl zavázán. K tomu se přímo nabízel právě bohatý kladrubský klášter.

Kladruby a Jan Nepomucký

Benediktini si byli vědomi nebezpečí zrušení kláštera, a tak v čele s arcibiskupem jednali rychle - v nepřítomnosti Václava IV. nechali ze svých řad zvolit nového opata bez králových připomínek. Jejich rozhodnutí posvětil generální vikář Jan z Pomuku, později svatý Jan Nepomucký. Jan byl za tento čin králem roku 1393 stíhán, mučen a poté, co mu byl vyříznut jazyk, byl utopen ve Vltavě.

Legenda praví, že byl mučen a zavražděn z toho důvodu, že nevyzradil královnino zpovědní tajemství. Mnohem pravděpodobněji se ale stal pouhou obětí zmíněných politicko-náboženských bojů. Paradoxně si Václav IV. tímto činem uškodil - kvůli vraždě byl roku 1400 zbaven titulu krále římského. Zato Jan Nepomucký byl uznáván jako zemský patron a v 18. století kanonizován. Místo jeho skonu připomíná socha na Karlově mostě, odkud byl pravděpodobně do řeky shozen.

V 18. století byla románská bazilika Panny Marie přestavěna Janem Blažejem Santinim ve stylu tzv. barokní gotiky. Ještě totéž století ovšem dochází vlivem jozefínských reforem ke zrušení Kladrubského kláštera.

Bývalý klášter byl následně využíván k různým účelům - bývala zde nemocnice, pivovar, kasárna i kanceláře. Všechny tyto zásahy měly na klášter devastující vliv. Dnes klášter Kladruby spravuje Národní památkový ústav.