První zmínka o jedné z největších usedlostí v kraji pochází z roku 1554, kdy byla známa jako samota Hrada. Novější záznamy pak v purkrechtní knize rychty boseňské zmiňují roku 1682 nového majitele Pavla Komárka, který statek s názvem Komárovská chalupa převzal po svém otci "se vším, co hřebem přibito a hlínou omazáno jest".

Na začátku 18. století se Jiří Komárek nevrátil z vojny a tak rod Komárků vymírá. Roku 1716 se na statek přiženil Jan Píč, který přinesl peníze a statek začal vzkvétat.

Rodině Píčů patřil statek až do poloviny 20. století a rod se těšil velké vážnosti v kraji. Celé okolí se spojovalo s jejich jménem natolik, že i kavkám ve skalách se údajně přezdívalo „Píčovi holubi“. Usedlost prý navštěvovala hrabata a proslulý byl i zdejší chov koní, o kterých se říkalo, že by "zlaté podkovy mohli nosit".

Konec prosperity přinesla padesátá léta 20. století. V té době už na statku žila jen vdova po Václavu Píčovi se synem Vladimírem. Ti byli označení za kulaky, Vladimír byl roku 1952 zatčen a dva roky vězněn v kamenolomu v Libochovanech. Jeho matka pak měla být umístěna do starobince, ale během zatýkání utekla a snažila se dostat ke své dceři do Branžeže. Místní ji později našli promrzlou a na saních ji k dceři dovezli.

Od té doby byl statek opuštěn. Pozemky byly znárodněny, vybavení statku rozkradeno a samotný statek postupně rozebírán na stavební materiál.