Podle legendy sahá historie zdejší farnosti až do roku 882, když osady na Blanensku navštívil svatý Metoděj. První písemně podložená zpráva o kostele ovšem vypráví až o roce 1136, kdy byl kostel vysvěcen ve jménu svatého Martina - patrona vinařů, vojáků, jezdců, cestovatelů, abstinentů, chudáků a žebráků.

Původní románský kostel byl obdélníkového půdorysu bez věže, obehnán vysokou obrannou zdí. Po husitských válkách, kdy byl pravděpodobně vážně poničen, byl kostel obnovován nejprve Pavlem z Miličína, a na počátku 18. století také rodem Gellhornů, za jejichž doby byla postavena dnešní věž.

V útrobách kostela se dodnes nachází hrobka, kde spočívá několik členů Gellhornů i jejich předchůdců Lvů z Rožmitálu. Rodová hrobka je v hlavní lodi kostela označena křížkem v dlažbě, přístupná ovšem není.

Další zajímavostí kostela je i záhadná románská plastika, která byla objevena během nedávného archeologického průzkumu. Torzo metr vysoké plastiky zobrazuje muže s mečem, pravděpodobně svatého Martina. Nalezena byla vedle zbytku taktéž objeveného gotického portálu a obvodové zdi, které jsou pravděpodobně nejstaršími částmi kostela. Románská platika je na Moravě skutečným unikátem - do dnešní doby se jich zde dochovalo opravdu jen malé množství, navíc s plastikou zobrazující lidskou postavu se setkáme již pouze v Olomouci. Historici našli i další artefakty, které dokázaly, že kostel je ještě o minimálně jedno století starší, než se původně domnívali.

Plastika svatého Martina není jedinou vzácností kostela. Patří sem i starobylý zvon zvaný Poledník, který je jedním z původních zvonů a je tak jeden z nejstarších zvonů na Moravě. Ostatní zvony se staly obětí rekvizic během obou světových válek, a tak dnešní zvon Poledník doplňují dva zvony nové, pocházející z druhé poloviny 20. století.