Nešťastně zamilovaný Jošt

Říká se, že láska i hory přenáší. Co ale víme jistě, je, že láska staví velkolepé hrady. O tom by mohl vyprávět mladý Jošt Rožmberk. Jošt se jednou vydal na lov do zdejších lesů a u vysoké skály se mu zjevila laň. Jal se ji hned sledovat, ale když přišel blíže, místo laně zde stála nádherná panna. Jošt se okamžitě zamiloval, poklekl před ní a svou lásku jí odpřísahal. Dívka ovšem jeho slovům nevěřila, pouze činy mohou prokázat skutečný záměr. A tak Jošt na místě tohoto nádherného zjevení nechal vystavět velkolepý hrad, který věnoval této neznámé dívce. Odtud se pak hrad nazývá Dívčí Kámen.

Podle jiné pověsti Jošt propadl zcela jiné dívce - žádný přízrak laně, ale zcela prostá dívka z lidu, obyčejná pasačka. Ani ona ovšem neopětovala city tohoto šlechtice, přestože se jí všemi silami a dovednostmi dvořil. A tak nechal postavit hrad, jenž nesl jméno jejího kamenného srdce.

Poslední z pověstí o Joštovi naopak ukazuje tohoto velmože ve špatném světle - jako vášnivce, který svedl celou řadu žen. A když už se jich dosti nabažil, odvedl je ke skále a shazoval je do proudící Vltavy. Možná že tou dobou bylo jeho srdce již zlomené a připravené se mstít.

Hrad jako úkryt dívek

Proč se Dívčí Kámen nazývá dívčím? Podle některé z legend otcové zakladatelé hradu nechali vybudovat stavbu s hradbami vysoko na skalách, aby zde ukryli své dcery před nástrahami vnějšího světa.

Slušně vychovaný strážce pokladu

V rozvalinách hradu Dívčí Kámen se prý ukrývá poklad nesmírné ceny. Jak to tak ale bývá, poklad lze získat jen za určitých podmínek. A to si pečlivě pohlídá skřítek, strážce pokladu.

To se tak jednou chudý sedlák toulal po zřícenině, až našel kámen, který by mohl využít pro stavbu svého domu. Když kámen zvedal do náruče, tu za ním někdo kýchl. Sedlák prohlásil automaticky "pozdrav pánbůh", ale když se rozhlédl kolem sebe, nikoho neviděl. Když se mu to stalo již potřetí, rozčílením proklel toho, kdo si z něj tropí žerty. V tu ránu se setmělo a ze sklepení hradu vyrazila parta skřítků. Celý průvod se následně proměnil v divoká zvířata, která se na nebohého sedláka vrhla. Sedlák sice útok přežil, ale z hradu pádil, co mu síly stačily, bez kamene i pokladu. Poklad tak dost možná dodnes čeká na člověka, který bude prověřen zkouškou slušného vychování.