Valdštejnova hrůzostrašná družina duchů
Oslavovaný i obávaný - takový byl Valdštejn, jenž na chebském hradě naposledy skonal násilnou smrtí. Že by to byl konec pro tak velkého muže, jako byl Albrecht z Valdštejna? Ne, lidé odmítali věřit tomu, že by jeho zrazený duch došel věčného klidu.
A tak si o duchu Valdštejna a dalších generálů vyprávěli po večerech v místní krčmě. Krčmář starým povídačkám nevěřil a svým hostům se vysmál. Aby jim dokázal, že duchové jsou jen výplodem jejich bujné fantazie, vydal se krčmář uprostřed noci na hrad Cheb.
Co ho tam čekalo? Zrovna odbíjelo dvanáct, když k branám chebského hradu krčmář dorazil. V tu chvíli se vrata otevřela a z hradního nádvoří vyjel černý kočár… a v něm sám mocný Valdštejn, doprovázený svými mrtvými věrnými jezdci a zbrojnoši. Z nozder koní šlehal oheň a dusot jejich kopyt zněl jako hromobití, tedy přesně tak, jak si hosté v krčmě vyprávěli! A ve středu této výpravy zdál se být nějaký zajatec. Krčmář, bledý strachy, poznal v tomto muži sám sebe.
Druhý den nebohého krčmáře našli na cestě k hradu. Napůl v bezvědomí, napůl v horečkách blouznící, vypověděl své rodině, co tu hrůznou noc prožil. Za svou zvědavost nakonec zaplatil životem.