Proč se hrad Pecka jmenuje Pecka?

O tom, proč se hradu Pecka říká Pecka, koluje celá řada pověstí. Jednou z nich je legenda o čarodějnici, která měla dvě pomocnice, které jí každý týden přicházely pomáhat v domácnosti. Pomáhaly jí tedy s velkým sebezapřením, neboť neměly dost odvahy odepřít své služby této mocné čarodějné bábě.

Za svou práci dostaly odměnu ve formě bohaté večeře, během které ovšem za zády čarodějnice vedly kyselé řeči na její adresu. Bába vše zpoza rohu zaslechla a na obě ženy vyběhla - jedné z ruky vytrhla kost, druhé pecku a zahodila je do daleka. Tam, kam zbytky jídla dopadly, vyrostly dva hrady, nesoucí po nich jména: hrad Kost a hrad Pecka.

Vyděšené ženy se hanbou propadaly, čarodějnice je ovšem neproklela. Místo platu jim dala hrst březového lupení a vykázala je pryč ze své chaloupky. Až doma ženy zjistily, že mají místo lupení kapsy plné zlata. Čarodějné bábě se chtěly druhý den za své chování omluvit, ale po ní i jejím příbytku jako by se zem slehla.

Bezhlavý Harant

Kryštof Harant se účastnil stavovského povstání, byl velitelem stavovského dělostřelectva a s ním útočil i na císařský hrad ve Vídni. Po porážce stavů na Bílé hoře se nachýlil osud i českých pánů. Císař Ferdinand nařídil setnutí hlav těchto troufalých povstalců.

A tak si pro Kryštofa Haranta na hrad Pecka dojel celý vojenský oddíl. Když jej vojáci odváděli, zvedl se na hradním mostě silný vítr, který Harantovi sejmul klobouk z hlavy. Jeho manželka nešťastně přihlížela, jak jí muže odvádějí, a zvolala: „Kéž to nebylo znamení, že brzy svou hlavu ztratíš!" Její zlé tušení se naplnilo, Kryštof Harant spolu s dalšími českými pány o pár dní později o hlavu přišel.

Přízrak Kryštofa Haranta

Na Kryštofa Haranta vzpomínala nejvíce jeho nejmladší dcerka. Denně stávala u okna a myslela na něj - tak moc jí chyběl. Žal z jeho smrti ji spaloval natolik, že nejednou sama zatoužila zemřít. Tak by se totiž mohla znovu shledat se svým otcem, který byl pro celou rodinu hrdinou.

Jednou v noci zdál se dívence sen, že na ni kdosi volá. Rozhlédla se po komnatě, ale nikoho neviděla. Až tu po chvíli - když vstala ze své pelesti, zahlédla u okna světlou postavu. Nejprve úlekem s sebou cukla, než poznala, kdo je tento zvláštní návštěvník… totiž její vlastní otec! Když rozpřáhl svou náruč, dívenka se se smíchem rozeběhla k němu. To se ale přízrak rozplynul a dívka v běhu vylétla z okna a propadla se do hloubky, jež znamenala smrt.

Někdo říká, že dívka blouznila z horečky, jiní zas že se sama zabila. Ať to bylo tak či onak, do dnes prý její duch bloudí po hradě v podobě bílé paní.