Vlčí zachránce

V dobách dávných se kolem hradu tehdy zvaného jako Vildštejn ochomýtalo několik vlčích smeček. Pán hradu Holen proto nechal vykopat kolem celého hradního areálu příkop, aby se nebezpečné šelmy nedostaly dovnitř.

Jednoho dne se Holenovi ztratil jeho malý syn Ondřej. I jali se ho Holen a jeho muži hledat do lesa, ovšem marně. Holen už naději ztratil - vždyť byla mrazivá a temná noc. I kdyby nějakým záhadným způsobem malý chlapec přežil v nevlídném počasí, jistá smrt by jej čekala právě ze strany divokých šelem.

Druhý den ráno přišlo rozuzlení - Holenovu ženu dostihlo svědomí a svému muži se přiznala, že to právě ona chlapce odnesla do lesa a nechala jej tam na pospas živlům a nebezpečným tvorům. Holen se ihned vydal na místo, kam ho žena poslala. A tam, na chladné zemi, ležel skutečně jeho synek. Ondřej k velké úlevě všech pouze spal. A po probuzení povyprávěl o svém chlupatém a hřejivém zachránci, velkém psu s hustým kožichem, jež jej celou noc zahříval. Holen vzal místní vlky na milost a na památku toho, jenž mu syna zachránil od jisté smrti, přejmenoval svůj hrad na Vlčtejn.