Šumburkové roku 1352 získali svá panství (Perštejn, Egerberk, Klášterec nad Ohří, Stráž nad Ohří či Prunéřov) jako léno od krále Karla IV.

Bratranci Aleš a Vilém ze Šumburka však spolu během husitských válek vedli spory, které skončily až v roce 1431 rozdělením panství. Hrad Perštejn pak připadl Alešovi.

Po Alešově smrti, poručník jeho synů, nadále porušoval chebské příměří mezi Jiřím z Poděbrad a Saskem. Dočkal se tak odvety v podobě vojenského tažení. Hrad Perštejn byl obležen a jeho posádka uznala porážku. Panství zůstalo v držení Alešových synů, ale samotný hrad Perštejn byl pro výstrahu vypálen a pobořen.

Roku 1508 prodali Šumburkové Perštejn Albrechtovi z Kolovrat, který obratem panství i s obnoveným hradem prodal Oplovi z Fictumu. Tomu tehdy patřil i Šumburk a Klášterec nad Ohří.

V roce 1530 Perštejn patřil Oplovu bratru Jiřímu z Fictumu, kterému byl zkonfiskován spolu s ostatním majetkem za penězokazectví. Ferdinand I. Habsburský pak začal Perštejn zastavovat různým členům královské rady a hrad postupně pustl. V roce 1537 se o Perštejnu mluví již jako o zřícenině.