O ovčákovi a Bílé paní

Jednou takhle pasáček ovcí Heinz vyhnal své stádo pod svahy Hartenštejna jako každý den, ovšem toho dne se před ním znenadání objevil přízrak. Byla to krásná dívka ve zdobených šatech, takových, jako mívají princezny. A také se mu tak představila - jako zakletá princezna. Dívka potřebovala ovčákovu pomoc, aby se svého prokletí zbavila. "Když mě osvobodíš, stanu se tvou ženou," přislíbila se mu.

Heinz nikdy nedoufal, že by se mohl ucházet o ruku urozené dívky. A nyní se mu nabídla sama. Stačilo jen tři noci po sobě nepodlehnout temným silám, které dívku uvěznily. První noc, když usedl na kameni u hradu Hartenštejn, se mu zjevila obrovská žába, která nafukujíc se překonala svou velikostí i hrad. Heinz se nedal a svému strachu odolal. I druhou noc překonal sám sebe v tváří v tvář děsivému drakovi.

Ale noc třetí… to se mu zjevila ohyzdná stařena. "Já jsem tvá princezna," řekla mu babizna, "a takhle budu vypadat za dvacet a dalších dvacet let!" Heinz se před babou dal na útěk. O nějaký čas později si vyhlídl jednu krasavici ze vsi. Vzali se a žili spolu šťastně až do smrti. A nebohá princezna stále bloudí jako Bílá paní po hradě a každých sto let se zjevuje doufajíc, že ji jednou někdo osvobodí.