Strašlivý Šplhavec

Hrad Kašperk je prý nejstrašidelnější hrad v Česku - minimálně co do počtu strašidel tedy vede určitě. Slyšeli jste třeba o strašlivém Šplhavci? Bytost, jež má někdy podobu člověka bez obličeje s prázdnými očními důlky, někdy se zas vtěluje do obřího velkého pavouka. Každopádně ten, kdo Šplhavce spatřil lézt po stěnách hradního nádvoří, přišel buď o rozum, nebo o život. Přenocující hradní návštěvníky Šplhavec roztrhal na kousky.

Čarodějnice Swiza

V okolí Kašperku byste se také měli mít na pozoru - zde se potuluje stařena Swiza, oděná ve vlčí kůži a s jeleními parohy na hlavě. Jedná se o přízrak, který tu bloudí snad ještě z doby keltské. Opatrní by měli být zejména mladí a krásní výletníci - právě na ty má stará a ošklivá Swiza spadeno. Svou čarovnou mocí proměňuje je navždy v kámen.

Pod Kašperkem jsou skřítkové

Pod hradem Kašperk je prý ukryté zlato. A jak to tak bývá, každý takový poklad musí někdo střežit - pod Kašperkem bydlí také skřítkové. Rozhodně to ale nejsou zlé bytosti, ostatně podle pověsti jednomu poctivému muži uměli pomoct.

V rozvalinách hradu před dávnou dobou žil dřevorubec. Jeho milovaná žena zrovna zemřela poté, co na ni spadl jeden ze stromů. Dřevorubec ovšem musel pokračovat v práci dál, ostatně bylo mu pánem nařízeno, aby všechny stromy na příkrém svahu pokácel. Práce bylo hodně a dřevorubec pro slzy skoro na práci neviděl. Ve dvou sotva vyžili, ale teď zůstal na celičkém světě sám, sám v ještě větší bídě.

Po čase ale práce šla rychleji a rychleji, díky neznámému pomocníkovi, který přes noc vždy kus dřevorubcovy práce udělal. Den za dnem nacházel v lese opracované a posekané stromy. Až jednou v noci probudil ho hlásek: „Vstávej, kde máš pilu?“ Muž vstal a pilu skutečně na svém místě nenašel. Vyrazil do lesa s lucernou tam, kde měl práci rozdělanou. A tam s překvapením zjistil, kdo byli jeho věrní pomocníci - všude tu poskakovali malí skřítkové s lucerničkami kolem krku. Když se muž přiblížil, skřítci zmizeli. Zůstal jen strom do poloviny naříznutý jeho pilou. „Podřízni strom úplně, bude to tvé štěstí!“ ozvalo se ještě. Dřevorubec nelenil a dílo dokonal. Zůstalo tu mnoho suchých větví a nic jiného. Vzal je tedy s sebou domů, že si z nich uvaří polévku. Když doma vytáhl suché větve, zjistil, že se v jeho rukách místo dřeva bliští čisté zlato.