Zámek Strážnice býval původně královským hradem. Jak název této památky napovídá, plnila Strážnice ve středověku strážní funkci, neboť v době vlády Přemysla Otakara II. bylo Strážnicko připojeno k tehdejšímu českému státu. Nově vzniklý hrad tak ochraňoval nově upevněné zemské hranice, zejména tedy před útoky z Uher, kterých bylo za historii hradu a zámku Strážnice požehnaně.

Uherské vojsko se tudy prohnalo poprvé za husitské revoluce. Tehdejší majitel hradu Petr ze Strážnice byl přesvědčeným husitou, ovšem na vojenský nátlak nakonec musel reagovat zřeknutím se své víry (alespoň tedy naoko) a uznáním Zikmunda Lucemburského za českého krále. Mimochodem na hrad Strážnice zavítal také pozdější husitský král Jiří z Poděbrad.

Hrad Strážnice, od druhé poloviny 16. století přestavěný na zámek, čelil i dalším útokům z Uher. Během třicetileté války bylo celé panství dokonce zpustošeno, zámek Strážnice se ale cizím silám ubránil.

Zajímavý je taktéž příběh hraběnky Anny Kateřiny ze Žďáru. Když Strážnici zdědila, ke svým poddaným se nechovala zrovna vlídně. Poslední kapkou pak pro poddané bylo, když během dalšího uherského útoku místní měšťané zaujali pozice na strážnickém zámku a místo čestně bránili. Hraběnka byla podezřívavá, a tak své poddané obvinila ze spolčení se s nepřáteli. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat - poddaní se vzbouřili a hraběnce nezbývalo než pod rouškou tmy z vlastního zámku uprchnout.

Až v 18. století došlo ke zklidnění a míra útoků ustála. A tak mohl celý zámecký areál začít vzkvétat! O jeho rozkvět se zasloužili Magnisové - nechali založit anglický park a zámek Strážnice získal novorenesanční podobu s klasicistními prvky. Krása této přestavby se zachovala do dnešních dnů, stejně tak jako platanová alej, která je prý nejdelší ve střední Evropě. V zámku Strážnice dnes sídlí Národní ústav lidové kultury a kromě prohlídky historických prostor nabízí také expozice o české lidové hudbě, moravských lidových oděvech a také příležitostné výstavy v zámecké galerii.