Pověst o hrabivém rytíři

Na náchodském hradu žil kdysi rytíř, který toužil stát se českým panovníkem. Rozsáhlá území již vlastnil, nějaké ty poklady také, ale v porovnání s pánem sídlícím na Vyšehradě to ještě nebylo nic.

A tak se rytíř Náchodský rozhodl opatřit si zlata ještě více, pak by chyběl už jen krůček ke slávě a královské moci. Navštívil tedy vědmu, o které se vyprávělo, že věští budoucnost a vyzná se v čárách. „Bohatství svádí ke zlu,“ varovala ho vědma trpělivě reagujíc na rytířovo přání. Rytíř ovšem trpělivosti moc nepobral a naléhal na čarodějnici o to více. A tak se mu dostalo rady: v hlubokém lese dnes večer rozkvete zlatý květ v kapradí, který je klíčem ke štěstí. Vezmi rytíři květ a střež jej velmi dobře! S květem poběž k Dobrošovské hoře, která se tyčí proti hradu Náchod. Třikrát skálu obejdi a tam, kde uslyšíš téci vodu, dotkni se skály čarovným květem. Ve skále je ukryt zlatý pramen, který stačí nabrat do nádoby a venku na měsíčním svitu vylévat. Pramen ztuhne v ryzí zlato. Ale hlavně pamatuj - neupusť zlatý květ!

Rytíř přikývl a hned vyrazil na svou cestu za zlatým pramenem. Provedl vše přesně tak, jak mu vědma poradila. A vskutku - zlatý květ našel, i pramen ve skále, který na měsíčním světle přetvořil se v onen nádherný a ceněný zlatý kov! Rytíř se ovšem nespokojil jen s jednou hroudou, a vyrazil zas honem zpět ke skále. Když znovu nabíral pramen, ve vší roztržitosti upustil čarovný květ. Vtom se ozvala strašlivá rána - to se skála jednou provždy zavřela, i s nebohým rytířem uvnitř.

Lidé se velmi podivili, kam Náchodský rytíř zmizel. Ještě větší záhadou pak byla hrouda zlata, kterou náhodní kolemjdoucí nalezli v lese. Vědma ovšem věděla své.