Pověst o císařově dceři

Na dvůr německého císaře byl poslán hrabě zvaný Oldenburk, aby se naučil rytířským ctnostem a dobrým mravům. Co se ale nestalo - hrabě se zde zamiloval a jeho vyvolenou byla samotná dcera císaře. Hrabě ovšem věděl, že by mu císař ruku své dcery nedal, a tak se rozhodl pro nečistý skutek. Dceru císaře unesl.

I dlouho poté se svou družinou bloudil lesy, hledaje příhodné místo pro stavbu bezpečného hradu. Našel jeden vrch, z něhož se mu nabízel široký rozhled. Dělníci se tak hned dali do práce. Jakmile bylo dílo dokonáno, nechal svou čeleď i dělníky pobýt, aby místo úkrytu císařovy dcery zůstalo nevyzrazeno.

Roky na hradě plynuly, když jednoho dne do tamních lesů zavítal sám císař. Zabloudil zde, a tak v přestrojení požádal o pomoc na pro něj neznámém hradě. Hraběte Oldenburka, který jej na tomto místě pohostil, císař hned poznal. Ještě tentýž den se tak na hrad svého nechtěného zetě vrátil, tentokrát s armádou. V té nejvypjatější situaci se na hradbách zjevila císařova dcera, úpěnlivě prosíc svého otce o odpuštění. Zapřísahala ho, že pokud jejího manžela zabije, sama se z hradeb vrhne dolů vstříc smrti. Císař na nátlak její i zdejších dvořanů nakonec oběma zamilovaným odpustil a pozval je zpět na své panství. Hrad Přimda, útočiště jejich lásky, tak zůstal opuštěn.