Zámek Boskovice byl původně dominikánským klášterem, založeným již v roce 1682 Janem Bohušem ze Zástřizl, tehdejším majitelem boskovického panství. Po zrušení kláštera za reforem Josefa II. byla budova přeměněna na továrnu na výrobu barev.

Noví majitelé Ditrichštejnové se ovšem s manufakturou po nějaké době rozloučili. Boskovická stavba v sobě skrývala potenciál rodového sídla, který Ditrichštejnové nutně potřebovali - Boskovický hrad již zcela nevyhovoval potřebám tehdejší šlechty a přechodné bydlení v nedalekém malém barokním zámečku (dnešní rezidenci) bylo také nedostačující.

A tak byl boskovický komplex v první třetině 19. století přestavěn na zámek. Kostel byl z většiny rozebrán, pouze jeho zadní část byla upravena na zámeckou kapli. Kolem zámku poté vznikl krajinářský park s empírovým skleníkem. Ditrichštejnové se tak dočkali svého honosného sídla, dlouho se z něj ale netěšili.

V roce 1850 vymírají boskovičtí Dietrichsteinové po meči a panství přechází na nejmladší dceru Františka Xavera Dietrichsteina - Terezii Rosu. A tak majetek sňatkem přechází na rod Mensdorffů-Pouilly. Ti zámek Boskovice vlastnili až do roku 1950, kdy jim byl znárodněn a zámek dále sloužil jako muzeum i středoškolský internát. Rodině Mensdorff-Pouilly byly Boskovice navráceny roku 1991 a patří jim dodnes. A veřejnosti slouží také. Konají se zde nejen prohlídky, ale i koncerty, pohádková představení, výstavy, bankety i svatební obřady.