Rotunda sv. Petra, jemuž byla původně zasvěcena, byla vystavěna z otloukaných křemencových kvádrů v jihozápadní části hradiště. Poprvé je připomínána až v listině krále Přemysla Otakara II. roku 1266. Později, po přesunutí správního centra z hradiště do nové Plzně, ztratila lokalita význam, rotunda začala chátrat a na přelomu 15. a 16. století se zřítila.

Po roce 1561 se Starý Plzenec, a s ním i rotunda svatého Petra, dostala do majetku Kokořovců z Kokořova. Ti se o své panství dobře starali a nechali také opravit rotundu, na jejíž dostavbu použili materiál z okolních chátrajících budov hradiště. Tehdy se také zasvěcení rotundy rozšířilo na sv. Petra a Pavla.

O dvě století později, roku 1785, měla být podle císařského nařízení rotunda zbořena. Po vydražení stavby byla ale demolice zrušena a dalších 40 let rotunda sloužila jako sklad střelného prachu pro okolní doly.

Dnešní podoba rotundy svatého Petra a Pavla pochází z roku 1975, kdy proběhla její generální rekonstrukce. Z předrománské podoby rotundy se dodnes zachovalo jen torzo. I tak jde však o nejstarší celistvě dochovanou architektonickou církevní památku v západních Čechách. Uvnitř rotundy jsou dnes vystaveny kopie zdejších archeologických nálezů.

Z návrší Hůrky je krásný výhled na Starý Plzenec i na dominantu Plzeňského kraje – hrad Radyni.