Pověst o tom, jak Krašov ke svému jménu přišel

Krašov vzešel z jedné zakázané lásky, praví pověst. Česká princezna Krasava, prvorozená dcera kněžny Libuše a Přemysla Oráče, se zamilovala do knížecího syna Jaroslava rodu Mžanů. Tyto dva rody se přátelili dlouho, a tak nic nestálo v cestě mladé lásce... tedy do chvíle rozepře. Mžané odjížděli z Vyšehradu jako nepřátelé, Jaroslav stihl své lásce slíbit, že jí nechá postavit do tří let hrad, kde je bohové ochrání a rody dojdou znovu smíření.

Krasava odmítala všechny své nápadníky a trpělivě vyčkávala. Jaroslav skutečně po třech letech pro svou nevěstu přijel a tajně ji unesl. Hluboký zármutek dopadl na její rodiče, kteří netušili, kde svou milou dceru najít.

Až Libušina vize ji dovedla do údolí, nad nímž se skutečně tyčil hrad. Libuše volala jméno své dcery "Krašo, mé dítě!". V ozvěně se pak vrátilo jméno "Krašov!", podle Libuše tak hrad sám sebe v tom kouzelném údolí nazval. A jak to dopadlo s mladou láskou? Nestali se z nich Romeo a Julie, jejich láska přetrvala ve zdraví všechny útrapy, spojila oba znesvářené rody a napravila všechny jejich křivdy.