Hrad Houska byl vystavěn na pískovcové skále, jež prostupuje i vnitřními hradní prostory. Původně zde prý stávalo dřevěné hradiště z 9. století, než na popud krále Přemysla Otakara II. na tomto místě vznikl kamenný gotický hrad.

Zajímavostí je, že hrad Houska vznikl stranou obchodních stezek, nevedla tudy žádná hranice, žádné cesty ani zdroj pitné vody. Domněnkou je, že se mělo jednat o správní centrum, neboť nedaleký hrad Bezděz, vzniklý zhruba ve stejné době, byl právě obranným hradem. Žádné průkazné důkazy ovšem o účelu vybudování hradu Houska neexistují. I to přispívá k tajemné atmosféře hradu, o kterém se říká, že je Bránou do pekla - pekelný vchod má prý ležet pod kaplí. Podle starých svědectví zde skutečně v 9. století pukla skála - a podle kronikářů se začala lidem dít různá příkoří, puklině uprostřed temného hvozdu se proto raději vyhýbali.

Později byl hrad Houska přestavěn na renesanční zámek, ovšem jeho charakter pevnosti i nadále převládal. Po třicetileté válce, kdy byl hrad krátce obsazen švédským vojskem, bylo rozhodnuto o likvidaci této památky. Naštěstí bylo nakonec strženo pouze opevnění, a tak hrad Houska dodnes stojí pevně na své pověstmi obestřené skále.

Záhady ovšem hrad Housku neopouštějí ani v novodobých dějinách. Housku si totiž oblíbili i nacisté. V období druhé světové války zde sídlil oblastní štáb SS. Hrad tehdy fungoval jako depozitář pro židovské, okultní a zednářské knihy. Podle historických dokumentů se zde Hitlerovi muži pokoušeli praktikovat černou magii, ale i pokusy na lidech a plození zástupců pravé árijské rasy.