Pověst o čertí lásce

I čerti mohou milovat. Alespoň tedy podle pověsti, která je spojená se vznikem Čertových skal. Čert se prý zamiloval do krásné dcery místní mlynářky. Mlynářka si ale pro svou dceru přála lepší budoucnost, a tak sňatek s čertem rozhodně neměla v úmyslu povolit.

Aby ale na první dobrou čerta neodmítla, rozhodla se pro něj raději vymyslet úkol, za jehož splnění by mu ruku své dcery dala. Úkol byl ovšem předem odsouzen k nezdaru - čert musí otočit řeku Senici tak, aby tekla proti proudu. Údolí mělo být zahrazeno ještě před prvním kohoutím zakokrháním.

I čert byl ale prohnaný - jak jinak. Všechny kohouty v okolí vysbíral a s potěšením začal nosit kameny na přehradu. Už mu zbývalo jen málo, sotva pár kamínků, když tu začalo svítat a v dáli uslyšel kohouta zakokrhat. Jednoho kohouta totiž ve vsi před čertem schovali a uchránili tak budoucnost i mladé děvenky, pro kterou čert srdce ztratil. A tak si dívka nakonec vzala poctivého a hodného muže z jiné vesnice a čert se stáhl zpět do pekel. Za sebou zanechal nedokončenou přehradu, dnes zvanou Čertovy skály.