O sirotkovi ze Sirotčího hrádku

Sirotčí hrádek skrývá také jedno temné tajemství. Pověst vypráví o rytíři jménem Čičos, jenž působil na hrádku jako kastelán. Jednoho dne se zamiloval do krásné dívky Růženy a na její počest nechal kolem hradu vysázet růže. Dost možná odtud pochází další pojmenování Sirotčího hrádku - Růžový hrad.

Život pro Čičose nemohl v té době být lepší. Brzy po svatbě očekávali s Růženou potomka a nemohli se dočkat jeho příchodu na svět. Ovšem štěstí nikdy netrvá věčně. Ještě před narozením syna přišel Čičosovi povolávací rozkaz od řádu templářů, jehož byl členem. Čičos nechtěl opustit svou rodinu, a tak odmítl narukovat. To se pro jeho rodinu stalo osudným.

Na jeho neuposlechnutí zareagoval komtur, velitel komendy rytířů. Osobně se vydal na hrad obvinit Čičose ze zrady. Růžena v dobré víře, že katastrofa bude zažehnána, nabídla komturovi, aby se stal kmotrem jejich právě narozeného syna a podle tradice mu vybral jméno. Komtur nabídku přijal a dal dítěti jméno Orphanus – neboli sirotek. To se brzy naplnilo. Komtur totiž nechal za zradu řádu Čičose popravit a spolu s ním i všechny obyvatele hradu. Růženě z té hrůzy puklo srdce žalem a malý Orphanus se stal skutečným sirotkem.

Když se Orphanus o mnoho let později jako dospělý muž vrátil na místo činu, nic o hrůzách, které se ve zdech hrádku udály, netušil. A nestačil se divit, když tu našel jednoho starce, který znával jeho skutečné rodiče. Stařec jen o fous unikl popravě, a tak mu mohl celý příběh povyprávět. Orphanus ovšem pravdu neunesl. Zešílel a od té doby jezdí na koni po nocích ze Sirotčího hrádku na Turold a zpět na Stolovou horu. Na hrádku ovšem údajně straší i rytíř Čičos, který nedošel pokoje a svou těžkou setnutou hlavu si nese v podpaždí, zatímco bloudí v okolí zříceniny a hledá svou ztracenou rodinu.