Jak Šembera stavěl zámek Bučovice

Místní bohatý šlechtic, obdivovatel umění i světských potěšení Jan Šembera si jednoho dne řekl, že vybuduje honosné sídlo, co tehdejší svět ještě neviděl!

Zámek chtěl přestavět z hradu na kopci nad Bučovicemi, aby byl vystaven na odiv každému, kdo z daleka přijížděl do městečka. Stavba se ovšem dlouho protahovala, neboť každá zednická práce byla na druhý den zničena. Až noční hlídka zjistila, kdo stojí za tou nekalou aktivitou - bylo to čertovské dílo!

Stráže po hrůzném zážitku čertovského reje odmítli nastoupit na další hlídku, a tak Šembera musel ustoupit od původního plánu a vydal se se zedníky naopak do bažinatého údolí. I tady ale narazil na problém. Zdi se od určité výšky začaly vždy hroutit a práce tak začínala pokaždé znovu.

Tu jednou kolem stavby procházel poutník, jež se vracel ze svaté poutě. I dal se se Šemberou do řeči. Poutník vyslechl trable, se kterými se museli při stavbě zámku potýkat, a napadla ho spásná myšlenka. „Pokud chce vrchnost pán mít stavbu pevnou a trvalou, měl by do základů zazdít dobrého člověka," poradil mu poutník. Prý tak pochodili mnozí jiní stavitelé, které na svých cestách potkal.

Šembera po zkušenostech s čerty uvěřil už ledasčemu. Bez zaváhání tak nechal zazdít poutníka, neboť kdo jiný by byl lepším člověkem široko daleko, než muž, který navštívil Svatou zem. A světe div se, tento čin nakonec pomohl, a tak v údolí nakonec přeci jen vyrostl zámek Bučovice, jehož krásu můžeme obdivovat dodnes.