Na počátku 16. století se do Čech přesunul německý rytířský rod Salhausenů, kteří se jakožto luteráni nepohodli s katolickou církví v domovském Sasku. Ve zdejším regionu si koupili statky a nechali zbudovat zámek Benešov nad Ploučnicí, který je dodnes jednou z nejcennějších českých památek tzv. saské renesance. Právě se jménem Salhausenů je pojem saské renesance v českém kontextu nejčastěji spojován.

Horní zámek, tedy první zámeckou stavbu v Benešově nad Ploučnicí, nechal ve 20. letech 16. století vystavět Bedřich ze Salhausenu. O necelých dvacet let později začal Bedřich zároveň s přístavbou ke svému Horního zámku budovat také nový Dolní zámek pro svého syna Jana. Jeden z Janových synů jménem Volf si poté nechal při Dolním zámku přistavět vlastní renesanční palác, nazývaný podle něj Volfovo křídlo. Původní palác tak nese jméno po Janovi, nový palácový přístavek po Volfovi. V rámci Dolního zámku najdeme ještě jednu palácovou stavbu, jež se nazývá Černínský palác. Černínský palác je nejmladším palácem v rámci zámeckého komplexu a zbudován byl až v roce 1878 pro hraběnku Aloisii Černínovou.

Postupem času část rodu Salhausenů vymírá, část se vrací zpět do Míšeňska, a tak se oba zámky střídaly v rukách dalších šlechtických majitelů. Noví vlastníci ovšem na těchto zámcích již trvale nesídlili. I díky tomu se benešovské dvojzámčí dochovalo do dnešní podoby bez větších modernizačních stavebních zásahů.

Zajímavostí je, že oba zámky v Benešově nad Ploučnicí byly kdysi propojeny krytou chodbou. Jakmile ale začaly oba zámky fungovat samostatně, chodba se stala nepotřebnou a tak na přelomu 16. a 17. století zaniká.