Na počátku 16. století se do Čech přesunul německý rytířský rod Salhausenů, kteří se jakožto luteráni nepohodli s katolickou církví v domovském Sasku. Ve zdejším regionu si koupili statky a nechali zbudovat zámek Benešov nad Ploučnicí, který je dodnes jednou z nejcennějších českých památek tzv. saské renesance. Právě se jménem Salhausenů je pojem saské renesance v českém kontextu nejčastěji spojován.

Horní zámek, tedy první zámeckou stavbu v Benešově nad Ploučnicí, nechal ve 20. letech 16. století vystavět Bedřich ze Salhausenu. O necelých dvacet let později začal Bedřich zároveň s přístavbou ke svému Horního zámku budovat také nový Dolní zámek pro svého syna Jana.

Jeden z Janových synů jménem Volf si poté nechal při Dolním zámku v Benešově nad Ploučnicí přistavět vlastní renesanční palác, nazývaný podle něj Volfovo křídlo. Původní palác tak nese jméno po Janovi, nový palácový přístavek po Volfovi. V rámci Dolního zámku najdeme ještě jednu palácovou stavbu, jež se nazývá Černínský palác. Černínský palác je nejmladším palácem v rámci zámeckého komplexu a zbudován byl až v roce 1878 pro hraběnku Aloisii Černínovou.

Postupem času část rodu Salhausenů vymírá, část se vrací zpět do Míšeňska, a tak se oba zámky v Benešově nad Ploučnicí střídaly v rukách dalších šlechtických majitelů. Noví vlastníci ovšem na těchto zámcích již trvale nesídlili. I díky tomu se benešovské dvojzámčí dochovalo do dnešní podoby bez větších modernizačních stavebních zásahů.

Zajímavostí je, že oba zámky v Benešově nad Ploučnicí byly kdysi propojeny krytou chodbou. Jakmile ale začaly oba zámky fungovat samostatně, chodba se stala nepotřebnou a tak na přelomu 16. a 17. století zaniká.