Legenda o Stožeckém léčivém prameni
Volarský kovář Jakub Klauser byl člověk se srdcem na pravém místě. Lidé jej ctili pro jeho poctivost a dobrosrdečnost. Bohužel osud mu během života nadělil slepotu a uvrhl ho do tmy. I když ne docela – každou noc ho doprovázely neuvěřitelně barevné a živé sny. Každý den se na svou noční pouť snovým světem těšil a přes den pak svým sousedům a přátelům vždy vyprávěl, co nového zažil a viděl.
A pak jedné noci přišel sen, který na něj zapůsobil jinak než všechny předchozí. V něm potkal krásnou ženu v bílých šatech se šátkem na hlavě. Stála uprostřed lesa na kameni, pod nímž se vinul pramen vody. Kovář pocítil nutkání nabrat tu průzračnou vodu do rukou a ponořit do ní obličej. Ten příjemně osvěžující pocit jej provázel i celý další den.
Druhou noc se ve snu na to místo vrátil, tentokrát slyšel v dáli znít kostelní zvony. Se svou zkušeností se podělil v hospodě a vyptával se místních dřevorubců, zda jim popis místa není povědomý. Muži netušili. To až třetí sen přinesl jasné vodítko. Když se ocitl před studánkou, pohlédl vzhůru k nebesům. Tehdy se před ním ukázala skála v celé své kráse.
Když se toto vyprávění doneslo k hajnému, ten pojal podezření, že by se mohlo jednat o vrch Stožec. Dovedl slepého Jakuba na vrch, prodrali se zarostlým pralesem až k palouku pod skalou, kde se zajiskřil pramen vody. Oba cestou znavení muži zajásali a omývali si tváře v lesní studánce. A tu najednou Jakub Klauser prohlédl. Viděl kolem sebe vzrostlé stromy stejně jako ve snu, mohutnou skálu i osvěžující pramen vody, který mu zázračně vrátil zrak. Nad místem, odkud vyvěral pramen, pak nechal mladý kovář postavit dřevěnou kapli jako poděkování Panně Marii.